Džirsagánština

koltarsý jazyk



Mapa mluvčích džirsagánštiny
Mapa mluvčích džirsagánštiny - tmavě většinové a světle menšinové oblasti



Obsah




Džirsagánština (v džirsagánštině jako [ˈju.d͡ʒir.ˌsa.gaː], v romanizaci Judzhirsagā) či často laicky a nesprávně koltarština je koltarský jazyk psaný převážně džitoinskou alfasylabárou, kterým se mluví na většině Jokánského poloostrova. Jedná se převážně o analytický jazyk s velice striktním slovosledem. Je příbuzný s najvádštinou a Džidvijaunštinou, ale o vzájemné srozumitelnosti mezi koltarskými jazyky nelze hovořit.

Džirsagánštinou mluví asi čtyři miliony obyvatel převážně na území Koltarské koruny ve Skatarské říši.

Etymologie
Název jazyka pochází ze spojení slov dzhiro a sagā, respektive země a nízké. Toto pravděpodobně vychází z faktu, že se jazykem mluví v nizozemí pod Jokánskými horami.
Alternativní označení koltarština pochází ze skatarštiny, je tedy exonymem. Vychází ze spojení skatarských slov kul a tara, které se překládájí jako moře a lid. Tento výraz se ale akademicky používá pro všechny lidi s prapůvodem na Jokánském poloostrově, tedy i Džidvijukáňany a Najváďany, nikoliv pouze Džirsagáňany.

Fonologie
Džirsagánština má 21 souhlásek a 10 samohlásek. Následují zjednodušené tabulky souhlásek a samohlásek s výslovností v mezinárodní fonetické abecedě a s romanizací v ostrých závorkách (výslovnost alofonů v kulatých závorkách):

Místo/způsob artikulace Nazální Plozivní Aproximantní Afrikátní Frikativní Vibrantní
Retná /m/ /p/, /b/ /w/ /f/ (/v/)
Dásňová /n/ /t/, /d/ /l/ /s/ (/z/), /θ/ ⟨th⟩ (/ð/) /r/
Zadodásňová /j/ /t͡ʃ/ ⟨tsh⟩, /d͡ʒ/ ⟨dzh⟩ /ʃ/ ⟨sh⟩, /ʒ/ ⟨zh⟩
Patrová (/ŋ/) /k/, /g/ /x/ ⟨kh⟩
Hlasivková /h/

Místo/otevřenost artikulace Zavřená Středová Otevřená
Přední /i/, /ai̯/
Střední /ə/ , /əː/ /a/, /aː/
Zadní /u/, /uː/ /o/, /oː/ (/oi̯/)

Délka souhlásek se romanizuje pomocí vodorovné čárky ◌̄ (makron).

Gramatika
Džirsagánština má přísný VSO (verbum-subjekt-object, čili přísudek-podmět-předmět) slovosled, kde rozvíjející členy následují po řídících. Vezměte v potaz například následující věty a jejich doslovný překlad.

Mi gugwi dawr hunsh-faingu or iwoi?
[tázací částice] být toto zvíře-domácí [určitý člen] jeho/její?

Tshira-ndo tshi hunsho tunzhi rinhȳ.
Ulovit-[minulý čas] já zvířata velká sedm.


Podstatná jména
Jak je u koltarských jazyků zvykem, podstatná jména se dělí mezi životná a neživotná, která mají lehce odlišné gramatické chování. Přestože neurčitý člen ry mají obě třídy stejný, liší se určitým členem, který je or pro životná a pi pro neživotná. Pouze životná jména přebírají dvojné číslo, které se ale v obecné mluvě již nevyskytuje mimo ustálené fráze. Morfologie množného čísla je velice složitá, následuje pouze malý náhled do džirsagánských komplexností a nepravidelností ve formě tabulky:

Překlad člověk díra jídlo květina kámen louka noc tělo země zvíře
Jednotné číslo shimu paid banfy kumi tshinda ira duka tshifai dzhiroi hunshi
Množné číslo shimwā pairwa banfoi kumjū tshindawi irkoi dukāwi tshifnu dzhirno hunshu

Ke komplexnosti systému pravděpodobně přidává i fakt, že prapůvodní koltarský jazyk měl systém výškové samohláskové harmonie, která měnila morfémy připojené ke kořeni slova do odlišných podob.

Zájmena
U zájmen se přebírá stejná gramatika jako u podstatných jmen, ale ještě k tomu je navíc morfologicky připojena possessivní částice ju, která je normálně od podstatných jmen oddělena. Následuje tabulka zájmen džirsagánštiny:

číslo/osoba 1. os. 2. os. 3. os. muž. 3. os. žen. 3. os. neživ. 1. os. přivl. 2. os. přivl. 3. os. muž. přivl. 3. os. žen. přivl. 3. os. neživ. přivl.
jedn. č. tshi dzhin ōr ōs pid jutshi judzhi iwoi iwoi jupi
dvoj. č. tshiw dzhinwi ōra ōru pidu jutshi judzhinwi iwoira iwoiru jubdu
množ. č. tshōj dzhinu ōrawi ōroi pidwa jutshoi judzinu iwoirwi iwoiroi jubdwa

Dvojné číslo druhé osoby se v obecné mluvě používá jako jednotné číslo ve zdvořilých situacích, zatímco dvojné číslo první osoby, které se ale užívá zřídkakdy, se může použít jako forma inkluzivního my, tedy my včetně tebe, narozdíl od exkluzivního my, tedy my vyjma tebe.

Slovesa
Slovesa se vykazují soustavou krátkého a dlouhého kořene, která souvisí se videm (slovesným aspektem) dokonavým a nedokonavým (perfektum a imperfektum). Mimo minulý čas byl dokonavý vid interpretován jako čas budoucí a nedokonavý jako čas přítomný. Dlouhý kořen se odvozoval od krátkého reduplikací první slabiky, ale vlivem fonetické evoluce se jedná o velice nepravidelný systém. Nepomáhá ani přípona pro čas minulý, která se liší téměř slovo od slova až na příponu -ndo/-ndu, která se vyskytuje hlavně u slov přejatých, vzácně u domácích. U některých sloves je možné vytušit nějalý vzorec, ale v praxi je jednoduší si oba kořeny a příponu pro minulý tvar zapamatovat. Viz tabulka pro přiblížení tohoto fenoménu.

Překlad děkovat dělat jíst jít lovit moct přát si učit se vidět zůstat
Krátký kořen atsho umi num tshūn tshira dzhain iku pibai pifo juntu
Dlouhý kořen ātsho wami nunu kaikhjū tshikra gaizhai jaku pifbai pipfo junjuntu
Minulý krátký kořen atshowa umindu numi tshūndu tshirando dzhainu ikū pibailu pifoi juntundu
Minulý dlouhý kořen ātshowa wamindu nunumi kaikhjūndu tshikrando gaizhainu jakū pifbailu pipfoi junjuntundu


Slovní zásoba
Zde jsou standardní fráze používané v dennodenním životě mluvčího džirsagánštiny.


Související


Last modified by RadarDev @ 3/6/2025 2:30:40 PM